Konečně v Praze, konečně v práci, konečně ve fitku! Jen nechápu, proč jsem celej den jak nadopovanej práškama na spaní! Pomohlo mi až kafe ve Starbucks a hodinový běh na páse…

Těšil jsem se, že se po návratu domů pořádně vyspím, ale nějak to nedopadlo. Když jsem si ve tři ráno po páté naducával polštář a měnil polohu hlavou k nohám, prostě nic nezabíralo. Usnul jsem až někdy kolem čtvrté, abych se kolem šesté zase probudil… Zajímavé, že nejlépe se mi spí od osmi do jedenácti… No, vstal jsem, vykoupal jsem se a snažil jsem se najet na svůj pravidelný pracovní režim, takže jsem nezačal nijak jinak, než jednou z tradičních snídaní – dva kusy slunečnicového chleba se šunkou.

Pak jsem si zabalil do igelitky krabičku s květákovou polévkou, půlku pomela, tyčinku lifebar a vyrazil jsem směr Smíchov. Do kanceláře jsem dorazil kolem dvanácté a hned jsem začal pracovat… Asi po deseti minutách jsem však musel přestat, protože to prostě nešlo. Nešlo mi nic… Vůbec nic… Seděl jsem a čuměl jsem. Čumění jsem prokládal tyčinkou Lifebar a květákovou polévkou. Kolem třetí se mi ozval anorektický Váša, že se nachází v podobném stavu jako já a že zajdeme na kafe. Tak jsme šli… Ve čtyři hodiny už jsme si dávali velké sojové perníkové laté na Malostranském náměstí.

A jelikož jsem to po Silvestru považoval za prohřešek, rozhodl jsem se vyrazit si zaběhat do fitka. Až na pásu jsem zjistil, že se mi rozbil čip!!! Pomooooc! Můj milovaný čip! Uběhl jsem 7,6 km a nezapočítá se mi to na můj Nike účet! To je na nic…:((( Musím si pořídit nový…. Jak jsem tak běžel, vedle mě se objevil Langmajer… Ano, ten herec… Přemýšlel jsem, jestli už blouzním, ale asi to byla pravda… Jel na rotopedu a vydržel mnohem méně než já:)))

Propotil jsem triko, ručník i šortky a odkráčel jsem do sprchy. Asi poprvé jsem šel do fitka takhle odpoledne a musím říct, že ten počet lidí ve fitku a hlavně ve sprchách mě vůbec nebavil. Asi budu muset vychytat časy, kdy jsou všichni v práci… Následně jsem zašel do Alberta, který je hned pod Holmes Place a chtěl jsem si koupit vodu a chleba k snídani. Nojo, jenže regály s chlebem byly vymetené. Byl jsem tak v šoku, že jsem se hned podíval na internet, jestli náhodou nemáme chlebovou krizi, jako na severu mají tu máslovou. Nic tam ale nebylo a tak jsem se přesunul na Smíchov, kde jsem měl s kamarádkou domluvené kino.

Šli jsme na Twighlight, ten zatím poslední díl… A jelikož jsem povaha citlivá, při té upírské sáze jsem třikrát zařval… Teda zařval…jako že jsem řval… No to je jedno…Díky bohu byla tma… Ale nevím nevím, jak přežiju půl roku do dalšího dílu… Po návratu domů jsem si dal večeři, tři krajíčky chleba (ano, v Tescu měli čerstvý, ale ty balené byly taky vymetené, tak já nevím…) s lososovou pomazánkou a malou ředkev. No a pak jsem šel spát, protože jsem byl po těch čtyřech dnech bez spánku a běhu celý unavený…