Jelikož jsem včera nestihl nic z toho, co jsem si předsevzal, přesunul jsem to hezky na neděli. Konec konců říká se přeci, že co nemusíš udělat hned, máš odložit na zítřek, že? Nojo, ale co když ani zítřek nepomůže?
Vlastně se od včera nic moc nezměnilo. Opět jsem nespal, opět jsem usnul asi dvě hodiny předtím, než mi začal zvonit budík a opět jsem vstával v 10:30 namísto 9:00. No… Co říci… Vanu jsem ale vyměnil za snídani a tak jsem si dopřál teplou stravu – ovesnou kaši se skořicí a banánem. Byla skvělá ale trošku špatně jsem si to načasoval, protože jsem si jí dával v 11 a v 11 třicet už jsem běžel na páse… A zatraceně jsem to cítil…
Helena měla po chřipce a tak nemohla běhat, proto jsem si dal prvních 10 minut sám. Potom jsme měli intenzivní cvičení na břicho, a já si v tu chvíli sliboval, že jestli tohle přežiju, už nikdy se nepodívám na čokoládu! NIKDY!!! Ten míč se kterým jsem mlátil ze strany na stranu byl tak těžký a to břicho tolik bolelo… A samozřejmě madla lásky a takové ty věci… No a pak jsme si dali ještě půl hodiny na páse… Helena mi řekla, že mám běžet rychlostí 9,1, ale to jsem vydržel zhruba tak 10 minut… Přeci jen to bylo moc…tak jsem si dělal takové pomalejší pauzičky, ale posledních deset minut jsem běžel na 8,1…
Naprosto propocen jsem se odebral do sprchy, popadl jsem prostěradlo a asi na 20 minut jsme šli s Helenou do sauny. Nechápu, jak tam někdo může vydržet dýl jak 6 minut. Já myslel, že mě raní mrtvice (ehm. po kolikáté už tenhle týden?). Po sprše jsem zajel domů pro kabát (neprozíravě jsem vyrazil jen ve svetru) a dal jsem si oběd – 4 plátky slunečnicového chleba s… No vy víte… s tuňákovou pomazánkou Rio Mare:))) No ale pro kabát jsem se nevracel jen tak… Úklid i psaní a dokonce i hledání fotek šlo k ledu, protože anorektický Váša mě vytáhl na vycházku Prahou. Nechtěl jsem dřepět doma a měl jsem chuť na centrum, tak jsem kývnul a kolem čtvrté jsme vyrazili.
Cestou samozřejmě Starbucks, kde jsme ochutnali nové sojové laté s creme brule, ze kterého se mi fakt chtělo zvracet… Nestát to 120 Kč, tak to vyleju… Prošli jsme Pařížskou, zašli jsme na Kampu do knihkupectví, já si prohlédl úžasnou knížku s Marilyn Monroe a pak po Karlově mostě pěkně zpátky na Václavák. A zatímco Váša šel na jógu, já se vrátil domů a cestou jsem v kině Aero koupil lístky na večerní film – Milování. Ještě než jsem na něj vyrazil, snědl jsem půlku pomela a pak tradá směr Aero… Byl to francouzský film a hrál v něm Forman… Ale taky moje milovaná Catherine Deneuve a její dcera Chiara Mastroianni. Nádherné… I když film byl šíleně dlouhý a utahaný, to své jsem si v něm našel…
No a pak šupem spát… Btw. v pátek jsem poprvé v životě viděl film La Dolce Vita a byl jsem nadšený… Kdo ho neviděl, měl by to napravit… Byl ještě delší než film Milování, ale už kvůli kostýmům a příběhu stál za to…
