Zápisky ze života modela Jakuba Eliáše, který se vydal budovat svou kariéru až do Asie. Jak vypadá jeho den? Co všechno zažívá a s kým se při své práci potkává? To vše zjistíte z jeho deníku, který píše exkluzivně pro Invogue…

Strašidelný speciál

Tenhle týden se toho moc nestalo, ale jeden zážitek vydá na celý blog. Začnu tím, že jsem celou noc nespal. A teď k tomu proč… Včera jsem měl natáčení pro jednu místní televizní show, přičemž normálně jde o comedy show, ale tenhle díl měl být vážnější, takže se ho rozhodli natáčet  na jednom z nejposvátnějších míst tady, což je jeden z nejznámějších hřbitovů v Jakartě.

Začali jsme mimo hřbitov a vše bylo v pohodě. Koncept byl takový, že tři místní star mě srazí v autě, zabijou mě a já se pak objevím na hřbitově jako duch. Vše šlo skvěle – zabili mě a když se setmělo, mělo přijít natáčení scény na hřbitově. Už to, že než jsme vešli, tak s náma jeden maník dělal nějaký rituál, mě trochu vyděsilo, ale říkal jsem si ok – je to místní tradice. Celou dobu předtím jsme točili na cestě okolo hřbitova a nevkročili jsme na „posvátnou půdu“ kde jsou hroby, ale poslední scéna měla být o tom, že hledáme něco mezi náhrobky a tak jsme museli jít dovnitř.

Jedna z těch místních star byl kluk se kterým tam byla i jeho matka, další dvě byly holky a všichni se navzájem znali. Jakmile jsme vešli na hřbitov, tak ten kluk dostal nějaký šok, nebo co, a ve stoje zaklonil hlavu, zavřel oči a zkácel se na zem, přičemž začal úplně napínat tělo jako by do něj šel proud. Když najednou otevřel oči, měl úplně krvavé bělmo a oči úplně vyboulené. Ve vteřině začal zuřit a vrčet… nevím přesně jak to popsat. Celou dobu byl přitom přímo vedle mě. Proto jsem se k němu sklonil, že mu pomůžu, jelikož celý štáb jen stál a kameroval to!!! Proč? Protože jeho matka řekla, že je ok a že se mu to stává často, protože je citlivý na tahle místa a že ho máme nechat, že si s „nima“ musí promluvit. Několikrát se mi podíval do očí a něco zuřivě zaříkával a v tom jsem se začal úplně klepat a jeho assistant mě poslal pryč, zatímco ho s jeho matkou držel.

Všechny nás odvedli ze hřbitova pryč a až za půl hodiny pro nás někdo ze štábu přišel, že prý je kluk už v pohodě a můžeme pokračovat. Nejdřív ale prý ten jeden chlápek, co je tu známej, musí udělat omluvný rituál a u toho musíme být všichni. Když jsem řekli, že prostě nebudeme pokračovat, tak na nás lidi ze štábu začali řvát, že nedostaneme honorář a že jsme snad profesionálové, tak ať se nechováme jako malí haranti a sebereme se!

Nějak jsem potřeboval vědět, co se děje, takže jsem se sebral, kašlal na ně a šel zpátky na hřbitov za tím klukem. Celý den jsme se spolu bavili a tak jsem o něj měl strach a chtěl jsem vědět, co to mělo být. Když jsem přišel, stál tam jakoby nic a usmíval se. Když mě uviděl, tak mi říká: „Hey, Jacob, I hope you are ok?“ Tak mu říkám, ať se uklidní, že se ho jdu zeptat co to bylo a ať mi to vysvětlí. Tak mi řekl, že od mala se mu dějí tyhle divné věci, že je děsně citlivý na tyhle záležitosti a občas vidí duchy, které přitahuje. Prý z toho důvodu, že duchově vědí, že skrz něj se mohou snadno projevit, jelikož je tak citlivý a nemá normální – jak oni říkají „bule“, což je asi něco jako aura.

No a když jsem se s ním bavil, tak mi řekl, že se ho prostě nějaký duch zeptal, co tam děláme, že se jim nelíbí že je nás tam moc a že 3 ženy co tam jsou mají periodu! Když ty tři holky přišly (dvě místní star a jedna žena ze štábu), tak se jich ptal a hádejte co – všechny měly periodu. Na tom by nebylo nic divného, ale tady věří, že když má žena periodu, tak nesmí na tahle místa, protože je tím znesvěcuje. Ten kluk měl rozseklou ruku z toho jak upadl na náhrobky a tři lidi ze štábu se sebrali a odešli, protože to prostě nevydrželi a zhroutili se.

Když se všechno trochu uklidnilo, tak oni jako že hej hou, jdeme v klidu pracovat. Na to se spustila lavina odporu, jako že ne, že to už je moc… Tak nám zase začali vyhrožovat, že ať dokončíme natáčení, že nikdo neodejde, dokud to nedoděláme a ten kluk co do něj vstoupil duch se přidal, že už je to prý v pohodě, že duchům vysvětlil že tam neděláme nic zlého… Mě to ale moc nepomohlo a byl jsem totálně v prdeli a vlastně pořád jsem! Nevím proč, ale kývl jsem a šli jsme točit. Ten maník tam pořád dokola dělal nějaký svůj rituál a my jsme měli hrát nějakou hru, že stále něco hledáme mezi náhrobky, ale jelikož každý byl úplně v prdeli, tak to moc sranda nebyla.

Nakonec jsme to dodělali a když jsme odcházeli ze hřbitova, tak byl ten kluk se svojí mámou u mě a říkal mi, jestli se ho nechci na něco zeptat, nebo mu něco říct. Tak povídám, jak to myslí a on odpověděl, že bych to měl vědět nejlíp já a že ví,  že tohle není poprvé co jsem viděl něco duchařského. Tak mu říkám, že mě děsí jak to ví a že si myslím, že jsem ve svém apartmánu dvakrát viděl toho malého kluka. Odpověděl, že to ví a že ten kluk byl na hřbitově taky! Že prý se nemám bát, že ten kluk je jen ztracenej a snaží se najít cestu, jen neví jak. A že prý si s ním mám promluvit.

Díky tomu jsem dneska celou noc nespal a nevím, co mám dělat. Jelikož si mě přidal na Facebook, tak jsem mu napsal zprávu, že na to pořád musím myslet a že jsem v prdeli a prostě to jen tak nevstřebám a netuším, co dělat. Odepsal mi, že jsem dobrý člověk a že se nemusím bát, že jestli chci, že se mnou půjde k nám do hotelu a promluví si s tím duchem – že u toho nemusím vůbec být…

No, nebudu to dál protahovat. Přemýšlím, že pojedu hned zítra domů, jelikož jsem vážně v prdeli. Dneska jsem se o tom bavil s jednou ženskou z agentury, kterou mám nejraději, a ta mě trochu uklidnila, že tyhle věci se tady prostě normálně dějí, jen se o nich nemluví a lidi se je snaží brát jako normální součást života, kterou sice nikdy nepochopí, ale patří k jejich životu tady. To že chci odjet se ale nezměnilo. Počkám na bookerku a promluvím si s ní o tom. Dva dny jsem nespal a jsem tak nehorázně unavený, že mám pocit, že se zhroutím. Kdybyste mě viděli, tak mě nepoznáte. Mám kruhy pod očima a to jsem nikdy neměl. Teď jdu fotit. Mějte se krásně a snad brzy na napsanou.

Váš Kuba