Takové věci se obyčejným lidem stávají jednou za život. A já jsem rád, že mě to neminulo. Měl jsem totiž tu možnost vidět, jak vypadá backstage dámské přehlídky Fendi a osobně se potkat s Lagerfeldem.

Na něco takového, co jsem minulý týden zažil v Miláně, bych pomyslel leda tak ve snu. Přesto se to stalo skutečností a já jsem dostal tu možnost nahlédnout do světa, který je běžným divákům módních přehlídek ukryt za velkou stěnou – do backstage. Bylo čtvrteční dopoledne a já poprvé vytahoval z obálky onu pozvánku vyvedenou v plastickém hadím vzoru, kterou zdobilo logo dvou propojených F. Přehlídka Fendi začínala v 11:30 a abych si užil i backstage, vyrazil jsem na Via Sciesa 3, kde se v sídle Fendi přehlídka konala, už kolem 10:30.

Když jsem v 11 dorazil před Spazio Fendi, na chodníku už byl obrovský dav lidí, kteří se buďto chystali na přehlídku, nebo prostě jen čekali s připraveným fotoaparátem, aby zachytili milánský street style, který je během týdnu módy asi nejžhavější. Proplul jsem mezi nimi jako nic (ostatně, můj outfit nikoho z přítomných nezalarmoval) a bez problému jsem se propracoval k ochrance, která v rukou svírala list papíru se seznamem novinářů, televizních štábů a fotografů, kteří měli to privilegium proniknout na přehlídku o půl hodiny dříve a užít si atmosféru backstage.

Hned za dveřmi do backstage byla dlouhá úzká chodba lemovaná věšáky s civilním oblečením modelek a bílými sedačkami, na kterých nervózně posedávaly matky těch nejmladších z nich. Jen o malý kousek dál už jsem na sedačce zahlédl dvě modelky, které si ještě ve svém oblečení, ale už s přichystaným make-upem, vychutnávaly své iPady. Copánky měly obalené v potravinové fólii, aby se jim nerozcuchaly a já hned vytáhl foťák a začal jsem se svou reportáží.

Později jsem přišel do velké místnosti, v jejímž čele stál stůl s občerstvením a na protější stěně visely fotografie s modelkami oblečenými v aktuálních outfitech. Každý fotka byla opatřena jménem modelky a číslem, aby každá z nich přesně věděla, kdy má vyrazit na molo. Všude se to hemžilo fotografy a já konečně pochopil, že fotky z backstage nevznikají jen tak snadno. Všichni měli obří objektivy, blesky, odrazky – prostě vše jako při běžném focení. V tu chvíli jsem uviděl, jak fotograf u sněny fotí portrét Arizony Muse, kterou v zápětí vystřídala jedna z černých hvězd přehlídky, Jourdan Dunn.

Prošel jsem kolem nich do další místnosti, kde byly připraveny štendry s modely Fendi, každý opatřený jménem a fotkou modelky. Ty vesele švitořily, rozdávaly rozhovory, pojídaly banány a některé se zašívaly ve vedlejší místnůstce, kde u plechovky s Colou Light živě probíraly své zážitky. V tu chvíli jsem zahlédl svou oblíbenou Lily Donaldson, ale než jsem se k ní stačil propracovat, zazněl přísný ženský hlas upozorňující, aby novináři opustili prostor, že modelky se jdou převlékat. Během vteřiny se zaklaply posuvné bílé dveře a nekompromisní ochranka už nevpustila nikoho dovnitř.

V tu chvíli jsem začal přemýšlet, že si půjdu sednout do hlediště a počkám na začátek přehlídky, když v tu chvíli se vedle mě zjevil Karl Lagerfeld. Byl okouzlující, ani ne tak malý, jak jsem si ho představoval. Měl svůj černý oblek, kožené rukavičky a dokonalý make-up a sněhově bílé napudrované vlasy, ze kterých mu pudr částečně ulpíval na ramenou. Byl tichý, rozvážný a jen tak procházel místností a zdravil se se všemi přítomnými. Udělal pár rozhovorů, jeden mimochodem s Timem Blanksem. Celou dobu ho přitom ostřížím zrakem sledoval jeho věrný bodyguard, který kdysi nejspíš brázdil přehlídková mola…

Přesunul jsem se do sálu, kde probíhala přehlídka, a napjatě sledoval, jaké modely Lagerfeld se Silvií Venturini tentokrát představí. A bylo se na co koukat… A nekoukal jsem jen já, ale i Suzy Menkes sedící proti mně, Bryanboy, Tim Blanks, Carine Roitfeld, a celá řada dalších. Po přehlídce jsem se opět vypravil do backstage a nevěřil jsem svým očím, kolik lidí se do té jedné malé místnosti vejde. Všichni chtěli pogratulovat návrhářům k úspěchu, všichni se chtěli dostat k modelkám a udělat s nimi rozhovor. Bodyguard byl však nekompromisní a trval na svém, že dovnitř může maximálně 5 novinářů. V tu chvíli místnost utichla a byl slyšet jen šepot. Když jsem se otočil, zahlédl jsem jen typický účes, který nepatřil nikomu jinému, než Anně Wintour. Vešla k modelkám a poté se za ní zavřely dveře a už jsem ji neviděl. Po chvíli za ní do zavřené místnosti vešel i Lagerfeld a v naší místnosti zbyla „jen“ Silvia Venturini, která se dojatě vítala se svou dcerkou, která jí přišla do backstage pozdravit.

V tu chvíli se opět ozval onen přísný ženský hlas. Všichni jsme museli vyklidit prostor a postavit se za pásku oddělující náš prostor od toho modelkovského. Vypukla totiž v pořadí druhá přehlídka, tentokrát pro nákupčí, kterou jsem sledoval přímo z backstage. Modelky se řadily ke zdi přesně podle plánu, laškovně pózovaly fotografům, kteří se mohli přetrhnout, aby ukořistili ten nejlepší záběr. V tu chvíli jsem byl tak rád za svou práci, že si to nikdo neumí představit. Absolvovat za den 10 přehlídek v roli fotografa by byla asi moje smrt.

Pozoroval jsem modelky a na uvědomoval jsem si, jaký je rozdíl mezi ostřílenými topmodelkami a začínajícími hvězdičkami, které ještě nebyly tak otrkané. To Anja Rubik házela úsměvy na všechny strany a živě konverzovala s fotografy. V řadě stála Arizona Muse, Natasha Poly, Karmen Pedaru, Lily Donaldson, Jacquelyn Jablonski, Saskia de Brauw a mnoho dalších. Kolem nich probíhala spousta lidí, někteří s válečkem na odchlupení šatů, jiní s pudrem a další s rukama zaměstnanýma úpravě copánků. Pak se rozjela hudba, drsný ženský hlas naposledy koordinoval odchod modelek na molo a pak už jsme jen pozorovali, jak odcházejí a znovu se vynořují z druhé strany stěny. Po defilé se vesele vrhly do místnosti a rozjařeně se smály. Pak vešel Lagerfeld a všechny ho nadšeně odměnily potleskem.

Následoval jejich velký návrat do jejich střeženého útočiště za velkým bodyguardem a později se ve svém civilním oblečení začaly pomalu trousit ven, kde je čekaly další přehlídky. Vyrazil jsem také. Byl jsem naprosto hotový, dehydrovaný a přesto šťastný. Byl to velký zážitek být u toho a stát se součástí velkého módního světa…