• Fashion
  • Novinky
  • Trendy
  • Kampaně
  • Ze zákulisí
  • Představujeme
  • Pelmel
  • top ten trends
• Beauty
  • Novinky
  • Vychytávky
  • Relax
  • Kampaně
  • Představujeme
• Design
  • Novinky
  • Představujeme
  • Interiéry
  • Vyzkoušeli jsme
• Shopping
  • Na stopě
  • Žhavé tipy
  • Dobré adresy
• Soutěže
• Video

Nejčtenější

Abecedně

Jak a kdy ses dostal k modelingu? 
Když mi bylo 16, dostal jsem od rodičů 20 tisíc a udělal dvě věci. Říkám tomu investice do sebe. Koupil jsem si kytaru a s kamarádem jsme se přihlásili do školy modelek v Plzni. Tam mi řekli, abych jel do Prahy najít si agenturu, ale já hrál fotbal a měl plnou hlavu sportu, a tak jsem se rozhoupal až v 18. Pod křídly Jaro Management jsem tehdy začal s nějakými castingy pouze v Česku. Do zahraničí jsem se dostal až s Elite Models, teď jsem u nás ale zase ve stáji Jaro.

Pamatuješ si na svou první zakázku?
Myslím, že to byla přehlídka spodního prádla v gay clubu Gejzeer. Asi nejvděčnější publikum, co jsem zažil – gayové zkrátka ocení mužské křivky daleko víc než ženy. Z těch větších pak Kenvelo. Strašně důležité bylo i setkání s Gusem Romeem před 6 lety. Zrovna fotil pro SAKS v Praze a mě si vyhlédl v Plzni, když jsem šel na maturitu. Řekl mi, abych přijel druhý den na focení. Tehdy jsem za 300 euro a úplně bez agentury fotil s Biancou Balti. Na začátek hned zážitek jako hrom – a s Gusem jsme přátelé dodnes.

Myslíš, že se dá opravdu profesionální modeling skloubit se školou?
Dá. Člověk ale musí zůstat na jednom místě a vědět, co chce studovat. Já to vzal trochu oklikou. Jel jsem cestovat a hledat, co mě vlastně baví. Teď jsem v New Yorku, daří se mi a navíc 9. února nastupuji na New York University, obor film making. Snad se za pár měsíců nebudu muset se školou rozloučit a psát ti, abys ten článek upravoval, že se to skloubit nedá.

Já teď nemyslím jen čas od času něco nafotit, odběhnout na pár přehlídek. Můžeš být Garrettem Neffem nebo Denisou Dvořákovou a přitom studovat?
To je těžké. Ono to zní jako klišé, ale je to tak, ženský a mužský modeling jsou naprosto odlišné světy,co se místy prolnou. Holky musí začít tak ve 14 letech, na školu se vykašlat a učit se jazyk. Ve světě je všem fuk, jestli mají ekonomku, zdrávku nebo gympl. Dál se asi musí jen samovzdělávat. Člověk přeci nemusí chodit do školy, aby byl chytrý a důvtipný. Když mám chvilku, rád si čtu o všem možném, což beru jako vzdělávání. A pokud není kniha po ruce, poslouchám audioknížky. Nicméně zpět k holkám. Asi jsme dneska v době, kde se u nich víc cení krása než moudrost. Snad je to jen můj osobní názor, ale vidím to kolem sebe. Naopak chlapi se musí otáčet i jinak. Kluci, co berou vážně jen svou kariéru, jsou k smíchu. Musí mít zadní vrátka.

To je určitě i otázka financí…
Přesně, na financích je to vidět hodně. Jestli Sean O´Pry vydělá v lepším roce hodně přes milion dolarů, tak je jeden z třebas tří kluků na světě. Všichni ostatní mnohem méně. A holky? Milion není v jejich sféře nijak extra moc. U ženských se pořád ještě točí mnohem větší peníze, a to chce oběti. Z kluků takové megastar bývají jen zřídka. Mám-li to zkrátit a hodně ošklivě zjednodušit, pak by chlap měl být chytrý a vtipný. A holka? Krásná a… taky vtipná!

Jak se v počátcích kariéry k tvé volbě být modelem stavěla rodina a přátelé?
Mí rodiče mi byli vždycky oporou. Podpořili mě a podporují. Byť mi řeknou svoje, nakonec mám stejně volnou ruku, což je hrozně důležité. Bratr taky dělal modela, přičemž se po určité přestávce zase vrací. Bez rodičů a jejich podpory by to mně ani jemu nikdy nemohlo vyjít. A co se týče přátel? I ti byli vždycky skvělí…

Jsi z Dobřan, to není zrovna megalopolis, kde bys mohl anonymně dělat cokoli… Ani těm vzdáleným známým jsi nikdy nesloužil jako cíl posměchu?
To máš pravdu. Někdy to bylo zvláštní. Když jsem přišel do baru, kam jsme vždycky s přáteli chodili, cítil jsem ty pátravé pohledy v zádech. A třeba i trochu pohrdavé a posměvačné pohledy. Snad si mysleli, že jsem gay nebo vyžírka, co se mu za vypracované břicho sypou miliony z nebe do kapsy. Lidi mají o modelingu zkreslené představy, když jim bulvár servíruje pražské topmodelky Mašlíkovou a Hanychovou a jejich kauzy. O skutečných topmodelkách se v novinách většinou nepíše. Díky bohu za internetové magazíny, které to mají moc změnit.

Pozoruješ po úspěších, které jsi zaznamenal, nějaké změny?
Určitě ty profesionální – lepší agentury po světě, lidi tě berou vážněji, znají tě. Po osobní stránce asi ne, dobří přátelé, co jsem měl doma, zůstali. Rodina mě vždycky milovala a babička se nikdy nezapomene zeptat, kdy začnu dělat normální práci.

Je jasné, že modeling ti dal spoustu přátel, zkušeností a další věci, vzal ti však něco?
Snad jen spoustu hezkých holek. Dřív jsem to vnímal jinak, ale teď, když denně potkáváš spousty krásných lidí, ti krása jakoby zevšední. Za každou už se prostě neotočím. Ale zase jsem krásu začal hledat v něčem jiném, než je jen fyzično. Vážím si a cením jiných kvalit. A tohle „prozření“ beru jako obrovský zisk. Jinak jsem chtěl vždycky do New Yorku. Teď tu jsem a je na mně, jak s tou šancí naložím.

Máš mezi lidmi z branže některé, které bys označil za přátele?
Já v modelingu žádné velké přátele nehledám, jsou to spíš fajn lidi, s kterými se potkám během práce a čas od času se s nimi stýkám. Opravdových přátel je jen hrstka. Musím jmenovat Edu Kautského, tomu se nikdo nevyrovná. Pak Ivo Zachar, Radek Běhal, z lidí mimo Česko pak třeba Marlon Teixeira, Clint Mauro, Ryan Kennedy, Josh Gray nebo Ethan James. Z holek nedám dopustit na Báru Holotovou, to bude jednou velká hvězda!

Lituješ něčeho, cos během kariéry udělal?
Jednou jsem se v Turecku pohádal s klientem. Na jednu stranu to ode mě bylo hrozně neprofesionální, ale na stranu druhou to bylo právě kvůli naprosté neprofesionalitě, která v Turecku panuje, a to hlavně ze strany agentur. Taky jsem asi měl dřív do New Yorku, ale co naděláš – jak říkám, everything happens for a reason.

Na co sis zvládl vydělat?
No, byt v Praze bych si už mohl pořídit. Radši však šetřím na ten v USA. Musím ale říct, že momenty, jako když jsem v 7 ráno jel z baru rovnou na letiště JFK s kamarádem, který zrovna za poslední prachy koupil jednosměrné letenky do LA, jen abychom udělali něco spontánního, jsou chvíle, které ničím nezaplatíš. A já bych je nevyměnil za nic na světě.

Co tě v modelingu baví víc, focení, přehlídky?
Viděl bych to takhle. Vrátím-li se k tomu bytu v New Yorku nebo jinde tady v USA, potřebuju si na to vydělat. Modeling mě živí, tudíž moc neliším, o jakou zakázku jde, pokud je velká. Pokud by mi Calvin Klein nabídl tisíc dolarů za kampaň a zároveň přišla nabídka z Ruska na nějaký no name produkt třeba za deset tisíc, beru to Rusko. Agentura by se sice asi vztekala, ale věřím, že bych si to prosadil. Já mám svou agenturu tady v New Yorku rád, ale prostě jsi braný jako model, jako zboží. Nějaká osobnost jde stranou. Musím si pořád opakovat, že mě to živí, a tak občas prostě sklapnu a pracuju. Já myslím, že modeling je super, občas se tím nechám sežrat – když třeba není práce, hrozně rychle mě to začne ubíjet. Proto mám rád i přehlídky, ty tě často zachrání, když jiná práce není. Třeba Hugo Boss v Německu byl famózní! Co mám ale ze všeho nejraději, jsou reklamy. Miluju točit je, jednak jsou za ně skvělé peníze, jednak tě to vytrhne ze stereotypu.

Když fotíš, raději venku nebo někde v ateliéru?
Stoprocentně lokace někde venku. Ono v ateliéru je to taky fajn a se snadnou kontrolou, ale prostě na světě je tolik krásných míst, že by byla škoda na nich nefotit.

Navštívils už nějaká taková při práci?
Pro mě byla neuvěřitelná hned jedna z prvních zkušeností. V Turecku jsme fotili kdesi v lese, u takového skoro skautského tábora. Byly tam turecké záchody a fotili jsme se třeba i s kozami. Stejně úžasný mi přišel čínský ostrov Sijan, kde jsou nádherné pralesy, nebo vesnička Treviso v Itálii.

Jaká práce tě prozatím bavila nejvíc?
Vracím se k tomu, že mě ta práce živí. Nejvíc mě bavila ta nejvýnosnější. Byla to reklama na Coca Colu, kterou jsme točili na střeše hotelu v Kapském městě. Mám v ní roli na tři sekundy! No a kampaň na Armani Exchange byla taky moc příjemná – po všech stránkách.

Jaký máš cíl do budoucna, s kým bys ve světě modelingu chtěl spolupracovat?
Dolce a Gabbana! Ačkoli jsem u nich dělal přehlídku, kampaň je kampaň. A ta jejich navíc proklatě sexy. Taky by mě moc lákal právě i zmiňovaný Calvin Klein a jeho parfémová kampaň. Ale jak jsem nastoupil na školu, začínám přemýšlet i o úniku ze světa modelingu. Třeba bych byl dál v jeho světě, ale jako hledač nových tváří. S tím už trochu koketuju… Nebo založím kapelu, rád hraju na kytaru a zpívám. Až v modelingu skončím, chci žít naplno – dělat nějaký byznys, milovat, vychovávat děti a smát se.

Co děláš, aby doba na vrcholu trvala co nejdéle?
Posilka, solárko, starám se o zuby, vlasy, pleť. Dobrý produkty, dobrá strava, ale taky si občas dopřeju, nejsem robot. Dělal jsem kurz osobního trenéra a taky sportovní gymnázium v Plzni, tak mám o kultuře těla nějakou představu.

Jak vypadá běžný den Tomáše Školoudíka? Z toho výčtu věcí, jak s o sebe staráš, se zdá, že ti to zabere dost času.
Přijde mi vtipné, když si lidi myslí, že zhubnou díky těm pilulím a podobným věcem. Kdepak! Bez cvičení a litrů potu prostě váhu neztratíš. A když, tak je pak kůže taková bez formy, vytahaná. Tudíž ano, cvičím. Často a rád. Občas po party nebo když jsem unavený použiju nějaký korektor na pleť. Kdo si myslí, že chlapi, co nosí make-up, jsou jen gayové, se šeredně mýlí! Tady už je to úplně běžné. Pak taky dobré šampony a krémy, ale všechno je tak individuální, že nemá cenu říkat značky. Každý si musí najít to svoje.

Dobře vypadat znamená i dobře se oblékat. Co ty a trendy? Máš rád módu? Je pro tebe práce inspirací pro to, co nosit v osobním životě?
Podívej, doma mám nejradši tepláky a tričko. Jinak se docela oblíkám a sleduju to. V New Yorku má každý svůj osobitý styl. Tohle město je prostě plné módy. Já miluju Zaru takže vždycky vyčíhám jarní a podzimní výprodej a pak to skoupím. Taky mě inspiruje britská móda - kabáty, saka, občas odznáčky mých oblíbených bandů. Člověk by měl být kreativní a já si užívám, když pak přijdu na casting a lidi mi oblečení chválí.

Dostáváš někdy oblečení na přehlídkách, které chodíš?
Docela jo. Občas, když děláš look book. Teď začal v New Yorku Fashion Week, který se často bere tak, že to odejdeš a designéři ti dají místo peněz poukazy na jejich věci. Ale to já zrovna nemusím, tak jsem na moc castingů k Fashion Weeku nešel.

Kdyby ti nějaký mladý kluk z Česka řekl, že chce být model, co bys mu poradil? Podpořil bys ho? Řekl bys mu, aby se na to vykašlal…?
Pokud by přišel osobně, zkoukl bych ho a pak mu poradil, co dál. Jinak bych ho požádal o fotky a kdyžtak je poslal do Asie, aby si tam udělal book a vydělal prachy. Když jsem to mohl dokázat já, tak i spousta ostatních, jen potřebují správnou průpravu, kterou jim Asie dá. Všichni musí počítat, že castingy v modelingu jsou pětkrát ne a jednou jo. A někdy to nevyjde dva měsíce… Když jsou lidi mladí, ať cestují, co to jde. Když je člověk mladý, není co ztratit – domů se můžeš vrátit vždycky.
 

Přidat komentář

Komentáře (12)

Soutěž

Vyhrajte luxusní hodinky Victorinox Officer's Chrono v hodnotě 10 529 Kč!