• Fashion
  • Novinky
  • Trendy
  • Kampaně
  • Ze zákulisí
  • Představujeme
  • Pelmel
  • top ten trends
• Beauty
  • Novinky
  • Vychytávky
  • Relax
  • Kampaně
  • Představujeme
• Design
  • Novinky
  • Představujeme
  • Interiéry
  • Vyzkoušeli jsme
• Shopping
  • Na stopě
  • Žhavé tipy
  • Dobré adresy
• Soutěže
• Video

Nejčtenější

Abecedně

Velmi nerad bych někoho podceňoval, ale dovoluji si tvrdit, že tohoto amsterodamského návrháře, modela, stylistu, bloggera a také redaktora magazínu Mykro zná málokdo. Někteří však možná jen neví, že právě ten chlapec, co pobíhá po světových týdnech módy v nebezpečně vysokých podpatkách na nohou a s brýlemi Martin Margiela na očích, se jmenuje Jean-Paul Paula. Už trochu přihořívá? Ne? Nevadí! Poznejte ho nyní díky rozhovoru, který pro Invogue poskytl, a za který jsem mu víc než vděčný, jelikož takových lidí je podle mého názoru proklatě málo a je to zatraceně velká škoda!

Odjakživa se cítím jako bych žil v minulosti. Lidé jsou doslova posedlí dodržováním pravidel toho, co je dámské a co pánské. V České republice někdy vzbudím vlnu nevole prostým nošením skinny džínů, takže když jsem tě viděl jít v podpatcích, děkoval jsem bohu! Ty tahle pravidla boříš. Nosíš jehly a vypadáš v nich senzačně a přirozeně. Bál ses přesto někdy toho, co si o tvém stylu budou lidé myslet?
Jen zřídkakdy se bojím něčeho, co nosím. Je to pro mě způsob vyjádření, dá se tím evokovat spousta věcí. Ale abych byl upřímný, po nějakém čase nošení čehokoliv, co jsem chtěl, jsem zjistil, že to v jistých částech jistých měst zkrátka není bezpečné.

Když se vydáš na nákupy, rozlišuješ pánské a dámské, nebo si prostě koupíš, co ti padne do oka a víc tě nezajímá?
Oddělení vůbec neřeším, ale zato vím, kde jednotlivé kusy oblečení hledat.

Máš vůbec ještě nějaké hranice? Je něco, co bys na sebe nikdy nevzal?
Nikdy bych si na sebe nevzal dámské spodní prádlo a nikdy bych nenosil vietnamky ani válenky Ugg.

Pověz mi víc o svém stylu, jak se ti podařilo ho najít? A jak bys ho definoval?
Ze všeho nejdřív jsem chtěl být návrhář, takže jsem se hodně zabýval výrobou oblečení. Zároveň jsem považoval za velmi důležité vytvoření vlastního stylu. Než jsem však mohl nazývat něco vlastním stylem, musel jsem ho najít, a tak jsem si prošel obdobími, kdy jsem vypadal jako hipster, punker, ale i dandy, vpadal jsem goticky, vypadal jsem jako kovboj, zkusil jsem i army styl, prostě od všeho trochu. To, co nosím, se ale definovat nedá, protože nechci být lidmi škatulkován. Lidé se snaží říkat, jak vypadám, do jaké skupiny patřím, ale já prostě jen myslím dopředu.

Spousta obětí módy má své módní sny. Já například sním o své vlastní Birkin. Máš i ty nějaký takový sen, nebo už to máš všechno?
Můj sen je, aby dělala Balenciaga větší boty, a abych měl pár každých bot, které pro Balenciaga vyrobil Nicolas Ghesquière. Jo, a taky bych chtěl, aby si mě vzal Ricardo Tisci za muže!

Kdo tě nejvíce ovlivnil v utváření si vlastního obrázku o módě?
Má matka! A také přátelé. Tam, kde jsem v Holandsku vyrostl, lidé nejsou moc divocí.

Pomatuješ si ještě moment, kdy ses poprvé cítil tak nějak spjatý s módou?
Když jsem si poprvé koupil svůj první pár bot Prada a prvně vyzkoušel kabát Dior.

Můžeš mi prozradit, jak vypadáš, když jsi sám doma? Je tam Jean-Paul Paula stejně stylovým, jako je ho možné vidět na ulici, nebo je to obyčejný kluk v šortkách a starém triku?
Šortky a staré triko nejsou můj případ, ale člověk nemůže pořád nosit jehly. Mám celkem velkou sbírku tenisek, které miluji.

Znám spoustu chlapců, kteří se bojí nosit to, co mají rádi kvůli reakci jejich okolí. Bojí se, že budou nahlíženi jako směšní či příliš zženštilí. Co bys jim vzkázal?
Nejde být příliš zženštilý. I kluci v jehlách jsou stále kluky. A i kdyby zženštilí byli, tak co? Proč se schovávat? Jestli někdo vypadá směšně, tak vypadá směšně. Řekl bych jim, že je důležité mít sebevědomí, respekt vůči sobě samému. Hlavu vzhůru! Nevykračujte si jako Tina, ale jako Naomi, jako kdyby byla ulice vaše osobní molo. Uvědomuji si, že to není tak lehké dělat, jako je lehké to říkat, ale v Paříži, New Yorku, dokonce i v Londýně, můžete vyjít, v čem chcete, tak proč to nedělat kdekoliv jinde, jestliže se tak člověk cítí dobře?

Naprosto ti rozumím a souhlasím s tebou. Je celkem osvěžující poznat někoho jako jsi ty, kdo to vidí stejně a přemýšlí jaksi mimo škatulku.
To je právě ono, žádná škatulka neexistuje! Lidé si ji vytvořili, aby se ubránili vlastním negativním myšlenkám. Já také nesoudím lidi jen proto, že vypadají jinak než já. Jsou, jací jsou.

Přidat komentář

Komentáře (4)

Soutěž

Vyhrajte 2 originální tašky Paul Frank v celkové hodnotě 2700 Kč!